pátek 18. listopadu 2011

Maastricht

Tak jsem zpět, abych se pochlubil výletem do Maastrichtu v Holandsku (o tom proč nepíši v Nizozemsku, ale Holandsku zase někdy příště...).
Po dlouhodobější výletní abstinenci jsme se rozhodli vydat do města, v kterém se formovala nynější podoba Evropské Unie.

Maastricht...město, alespoň pro mě, vzbuzující jisté pocity historie a tradice. Kvůli tomuto výletu jsem šel spát o půlnoci, abych byl ráno v 8 fit a připraven. Bohužel neschopnost usnout do 3 v noci se na mě podepsala v podobě únavy po celý další den. Teplota lehce nad nulou, šála, rukavice, kulich a dobrá nálada. Celkem se nás dole u kolostavu sešlo 6 - složení národů bylo následující - 3x Barcelona, 2x Holandsko, 1x ČR. Naskočili jsme na kola a v ještě potemnělém Gentu se vydali směr Sint-Pieters Station. První vlak, který nám jel do poslední zastávky Genk v Belgii byl v 8:42. Před námi byla cesta, po které jsme si mohli z našeho života odškrtnout 2 hodiny a 40 minut.


Někteří z nás se rozhodli danou cestu "využít" pro něco "smysluplného" a spali. Ostatní, včetně mě, se bavili -  co jiného nám také na takto dlouhé cestě zbývalo.

"We komen aan in Genk" ozvalo se z kabiny strojvůdce po více jak dvou a půl hodinách cesty a my konečně mohli znovu spatřit světlo světa. Z Gentu jsme vyjížděli v prázdném vlaku a stejně tak jsme z něho i vystupovali - ne nadarmo jsme měli pocit, že jedeme někam do divočiny. Nádraží v Genku nepřipomínalo ani trochu nádraží a byly to spíše nástupní a výstupní ostrůvky pro cestující. Vyskoč/Naskoč. Po zjištění co a kam (jaksi nikdo z nás nepřijel připraven/vybaven mapou) jsme se jali čekat na autobusovou zastávku belgické mhd (mají celostátní De Lijn) - čekání bylo formou dobíhání na autobus číslo 45. Opět nikdo netušil kde a kdy vystoupit - já měl pouze dojem, že na čele autobusu bylo napsáno, že má konečnou zastávku na náměstí v Maastrichtu. Jsem očividně důvěryhodná osoba, takže to celé bylo na mou zodpovědnost. "Nevzdělání", moderní Evropou nepolíbení Katalánci byli nervózní z překročení hranice - zřejmě je ve Španělsku Schengenský prostor sprosté slovo. K našemu překvapení na poslední autobusové zastávce v Belgii "přepadli" autobus revizoři De Lijn. Nikoho nečapli a my mohli vesele pokračovat dále do Holandska. Cesta mhdéčkem byla skoro nekonečná, hodinová, a opravdu nás dovedla až na hlavní náměstí. Holky z Holandska měly radost, že tu jejich dialekt není pro smích, tak jako je tomu v Gentu (Flandrech) - a taky z toho, že si konečně mohly zapnout telefon s holandským číslem.


Město a ulice jako takové byly vcelku vylidněné, protože byl pracovní den. Naše první návštěva směřovala do jídelny, protože jsme byli všichni vyhládlí po cestě.

Tři kostely za sebou!
Pohled k "oltáři"
Následovala prohlídka města a neblahé zjištění, že toho ve městě zase tolik k vidění není. Úplné centrum je sice pěší zóna, ale převážně kvůli všudypřítomným obchodům s hadry, košilemi a šperky. A to hodně luxusními. Po jídle jsme zamířili do infocentra pro mapu, která ale stále €10, takže to jsme s chutí odmítli a jali se zkoumat město na vlastní pěst. Krom krámků jsou v Maastrichtu také kostely - a to doslova na každém rohu. 
Označil bych to (ne)slovem "překostelováno". Od bizarních kostelů, ve kterých je úplná tma (opravdu "ideální" pro navození atmosféry klidu a uspokojení) až po tak šílené, jako je popsáno na následujících řádcích. Je tam tak překostelováno, že dokonce mají kostel předělaný na knihkupectví. V hlavní a postranních lodích jsou stojany s knihami a to až do tří pater. V jakém jiném kostelu se můžete dostat tak blízko stropu? Kde normálně bývá oltář byla - a teď se podrž - kavárna! Ano, nemohl jsem tomu vůbec uvěřit a doslova mě to posadilo na zadek. Návštěvníci kavárny ale neměli vůbec žádný problém si tam vysedávat a oddávat se relaxu, míru a osvícení - jsou přece v kostele.
Na druhou stranu - nikdy jsem v kostele neměl tolik zábavy a nikdy jsem tam nebyl tak hlučný...kompletní fotky z návštěvy v kostele/knihkupectví jsou na konci příspěvku.

Po absolvování kulturního šoku jsme pokračovali prohlídkou města...a dostali se na výchozí bod. Po dvou hodinách chození. Vydali jsme se tedy k řece - překvapivě se jmenuje Maas - kde jsme opět my, kteří nevíme nic o kulturních záležitostech ostatních, dostali další šok. Stejně tak jako máme v Čechách takovou "absurdní věc", jako je spojení Mikuláše, Čerta a Anděla do jedné skupiny, tak v Holandsku opět zašli trochu dál! Jejich "Mikuláš" totiž víkend okolo 12.11. (to mě neberte za slovo) přijíždí na lodi do každého města v Holandsku ze ŠPANĚLSKA! Ano toto vypráví dětem v Holandsku, na danou loď si pak mohou dojít pro svoje dárečky...nezůstávají pouze u toho, oni to ještě gradují dále. Mikuláš totiž nejen že má loď, ale dokonce přijíždí na bílém koni (k čemu je na lodi bílý kůň mi hlava nebere, ale analogie s Martinem a bílým koněm je tu zřejmá). A kde pobývá po zbytek roku? Ve Španělsku, ve vile, se sluhy, černými. Čteš správně, tato "osoba" totiž má svoji vilu a aby nemusela nic dělat, tak všechnu práci obstarávají černoušci - z Afriky nejspíše. Jestli je knihkupectví zvrácené, tak pro toto nemám slov...na druhou stranu je to jejich tradice a je známo, že většina dnešních tradic je značně pokroucených a mají úplně jiný význam, než v minulosti (viz Halloween - odkaz vede na můj jiný blog).  

Po návštěvě řeky jsme se vydali zpět do centra a vše se zvrhlo v nezřízené prolézání obchodů s hadry. A že jich mají nedostatek se opravdu říci nedá. Po únavném shoppingování jsme se rozhodli pro návštěvu restaurace, abychom ukojili i naše chuťové buňky. Vybrali jsme si opravdu krásně vyhlížející restauraci přímo na hlavním náměstí a všichni nezávisle na sobě jsme si dali horkou čokoládu - k mému zklamání (a možná i trochu zděšení) s umělou šlehačkou euro shopper! :-/

Po absolvování občerstvení jsme šli hledat cestu zpět domů - a to doslova. Jak už bylo řečeno, zpátky do Belgie nás měly odvést belgické De Lijn. Kde je ale jejich zastávka pro zpáteční cestu jsme opravdu netušili. Našel jsem mapku, na které bylo řečeno, že zastávka pro odjezd do Belgie je u řeky - bohužel časový harmonogram chyběl. Po příchodu na zastávku jsme zjistili, že náš další autobus jede až za hodinu. To už začínalo trochu přituhovat...po mém lehkém zklamání z Maastrichtu my byla balzámem na duši pomoc od dvou místních, kteří nám doporučili, jak se nejlépe dostat do Gentu - doporučení znělo jasně - jeďte jiným autobusem, do jiného města na jiný vlak. Ušetříte tím hodinu oproti cestování do Genku, či-li našeho výstupního města z rána. Ehm, kdo plánoval cestu do Maastrichtu?

Večer jsme zakončili stylově, a to nakoupením několika pizz :)
"Album"

1 komentář:

  1. ahoj, vypada to ze si uzivate :)
    muzes napsat i neco o skole? kolik toho po vas chteji atp.

    OdpovědětVymazat