Light Festival

Akvárium v budce

Včera se v Gentu konal Licht Festival, rozuměj Festival Světýlek. Byla to akce vskutku nevídaná. Po celém centru byly rozeseté světla a budovy nasvícené. Zaujala také telefonní budka s akváriem uvnitř. Opravdu impozantní byla světelná projekce na budově staré pošty, která je jedna z nejhezčích budov v Gentu. Na kanál v centru přijela stará loď, která na proud vody promítala další světelnou show. Celkově bylo město absolutně přecpané lidmi a bylo velmi obtížné se neztratit v davu, když váš počet dosahuje čísla třináct. Vůbec nemluvím o sehnání místo na posezení v centru pro třináct lidí. 

Megalomanská brána

Ovšem nejimpozantnější byla brána v ulici, která byla vytvořená pouze pomocí světýlek. Délka mohla být tak 50 metrů, šířka přes celou ulici a výška přes 10 metrů to už je slušná brána. Při pohledu nahoru pálily oči a obecně brána zářila tak, že nebylo poznat, že je tma. Obrázky ovšem vydají za tisíce slov.  

 Samozřejmě jsem pořídil i nějaká videa:

Trochu odboje na kolejích

Tento týden byl plný překvapení a nečekaných zvratů v našem kolejním životě. O co tedy šlo?
Všechno to začalo v úterý 24.1., kdy většině Erasmáckých nájemníků přišly do schránky faktury na zaplacení nájemného na únor, ve kterém tu pobýváme pouhých 5, respektive 4 plné dny (5.2. musíme do 10 hodin ráno vypadnout). Nemilé překvapení čekalo, když na nás vybaflo za těch 5 dní k zaplacení takřka €96, tzn. jeden den by nás vyšel na €19. Dosud jsme paušálně platili za měsíc, bez ohledu kolik dnů v měsíci bylo, €383. Pokud bych tedy měl spočítat, kolik by nás tu stál měsíc s placením €19 za den, tak by to pro letošní únor dělalo 29x19 = 551 krachujících stříbrnozlatých mincí. Už vidíte ten rozdíl 383 a 551? Ještě podotknu, že při platbě €383 to vychází na 12-13 krachujících stříbrnozlatých mincí za den. Už vidíte ten rozdíl platby za den  13 a 19? 


Okamžitě jsme tedy začali urgovat příslušné zodpovědné osoby, aby se k tomuto vyjádřili.


Kde se tedy stala chyba? Po telefonickém rozhovoru se chyba stala v tom, že jejich systém nedokáže účtovat po dnech, ale pouze po týdnech. To tedy znamená, že po nás chtěli zaplatit celý týden od 1.2. do 7.2. s tím, že nás 5.2. vykopnou  na ulici. Systém to jinak nedokáže, takže je to pravda. Nevím jak vám, ale mě toto přijde jako okradení za bílého dne posvěcené doklady a systémem.


Naše reakce tedy na sebe nenechala dlouho čekat a na druhý den jsem osobně zorganizoval hromadný náběh na paní, která má toto na starosti s tím, že požadujeme odpovědi a příslušná řešení. Na tuto akci byly víceméně bohaté kladné reakce a ozvalo se mi i několik lidí s tím, že přijdou podpořit. O to bylo vcelku smutné vyústění, když se nás na místě sešlo všehovšudy 8 z celkového počtu cca 300 dotčených studentů.  Vyslali jsme tedy svoje zástupce, holky, které umí holandsky/vlámsky, aby sdělili naše rozhořčení. Co tedy bylo výsledkem? NIC. Systém to má takto a nijak jinak to nelze udělat. Bohužel to budete muset zaplatit a my uděláme všechno pro to, aby se to pro příští studenty neopakovalo. Naše připomínky přepošle do vyšších pater byrokratického řetězce.


S tímto faktem jsme se nehodlali smířit a začínal jsem v hlavě spřádat myšlenky na petici a na dopis sociálnímu zástupci pro studenty + děkanovi, aby viděl, jak jeho podřízení hospodaří, respektive oškubávají reprezentanty jiných národností. Toto všechno se tedy stalo ve středu...bohužel i na mě dolehlo studijní neblaho a musel se připravovat na čtvrteční zkoušku, tudíž moje myšlenky byly někde úplně jinde. O nic tak hrozného nejde, pokud vás €30 navíc, oproti cca €60 kolik těch 5 dní mělo stát, nevytrhne. Je ale velmi důležité poukázat na fakt, že tento postup nebyl prvně proti nám uplatněn. Úplně to samé jako přes kopírák se stalo v září. Náš pobyt tu začal 19.9. a oni nám účtovali od 15.9. Takže vlastně účtovali od 15.9. do 7.2. místo od 19.9. do 5.2. Ejhle, najednou nás okrádají o €70 nastavením systému...a to už nejsou malé peníze. 


Přepočteno jinak:
Na naší koleji je 6 pater po 24 pokojích (nepočítám phd v suterénu). Pro naši kolej to tedy je 6x24x70 = €10 080. Koleje jsou tu zatím v provozu celkově 3: 3x10 080 = 30 240. Po odečtení rozdílu pater/pokojů že bude výsledek €29 000. Systém by tedy přinesl vedení kolejí skoro třicet tisíc euro navíc nedoložených žádným papírem, neboť smlouva je jen na určitou dobu a ne na dobu, na kterou si jí nastaví systém podle svého uvážení. V podstatě porušili smlouvu tím, že po nás chtějí něco (dny), na co jsme smlouvu neuzavřeli a nemůžeme se proti tomu nijak bránit. Systém je nastaven na okrádání, takže máme smůlu. 


Co se tedy stalo dále? Po příchodu ze zkoušky na mě čekala milá zpráva a to taková, že vrchní vedení toho kolejního vyslyšelo naše nářky a snížilo konečnou platbu na €26, což odpovídá přeplatku 3 dnů v září a nedoplatku 2 dnů (čili celkově 5) v únoru. Já si ale stále myslím, že platíme o jeden den navíc, protože od 15. - 18. jsou to čtyři dny a ne tři. Zaplatili jsme tedy navíc 4 dny a zbývá doplatit jeden za cca €13. Takže vlk se nažral a koza zůstala celá.


Nutno podotknout, že jen mizivý počet se mohl tímto zabývat vzhledem ke zkouškám a studiu na zkoušky. To byl dle mého názoru i případ toho, proč nás o této skutečnosti vedení kolejí neinformovalo dříve, kdy na to bylo relativně dosti času a člověk nemusel studovat od rána do večera. Dle mého názoru to prostě jenom zkusili...ovšem nerad bych jim křivdil a třeba se skutečně jednalo pouze o nedopatření.

Pár slov o škole a našem ubytování!

Jedním ze čtenářů (neznámým) jsem byl pod příspěvkem Maastricht požádán o pár slov ke škole. Jelikož si svých čtenářů vážím, tak toto přání vyslyším. Další řádky poté věnuji opět ubytování, protože je čas na shrnutí.


Jak se má tedy škola. Studuji Ghent University a vládne spokojenost. Studuji na fakultě Sociálních a právních věd obor Political Science. Celkově mám šest předmětů - European Common Foreign and Security Policy, Medical Anthropology, Migration & Integration, European Integration Theory, Area Studies: political problems of Mashrek a Seminar on Social Demography. Dva předměty jsou v holandštině a nemusím tam vůbec chodit. Do školy tedy chodím v pondělí, středu a čtvrtek. Předměty mají 3 hodiny, protože je to zároveň přednáška a cvičení. Mí spolužáci, a jistě !pravidelní čtenáři!, z MUP jsou na tento systém zvyklí v 1,5 hodinové variantě. My máme ale dvě přestávky. Ostatním může tento systém připadat "zvláštní". 


European Common Foreign and Security Policy není nic jiného, než SZBP, či-li Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU. Přednášející, kterého na tento předmět mám, je velevážený expert přes tuto politiku s několika vydanými publikace, které mu splácejí hypotéku. Velmi často je zvát na různé konference, kde vykládá svůj názor a kde ho, jak sám často říkává, nikdo moc neposlouchá. Na těchto konferencích také prý většinou dostává moc dobré obědy. Také pomáhal tvořit velmi důležité smlouvy, kterým většina z nás těžko rozumí.  Například dnes byl ve Washingtonu. Bohužel jeho slovní projev je celkem nudný - možná proto ho nikdo neposlouchá - a proto mě jeho hodiny tolik nebaví. Navíc koukat se na jeho nikdy neměnící se oblek (zřejmě má jenom jeden druh/barvu, protože jsem ho nikdy v ničem jiném neviděl) taky brzo omrzí. Možná za to může i nicotný detail - 8:30. Tento předmět jsem už studoval na své domácí universitě před rokem, takže s tím by neměl být problém.


Medical Anthropology je předmět, na který musíte být pološílení. Nemá absolutně nic společného s tím, co studuji, ale musel jsem si ho zapsat kvůli kreditům - lepší výběr, než Rozvoj venkova. V tomto předmětu se bavíme o Africe, její kultuře, kosmologii, kmenech, čarodějnictví a dalších podivných věcech. Proč šílení? Pokud si myslíte, že rozumíte světu, tak se tomuto předmětu obloukem vyhněte. Věděli jste například, že každý z nás je někomu jinému čarodějnicí? Ano, po tomto předmětu vidím všude kolem sebe čarodějnice. Otevřel jsi mi dveře, sakra, nová čarodějnice, budu ti to muset oplatit protislužbou. A takto se to valí a valí. Absolutně netuším, jakým způsobem budu z tohoto předmětu skládat zkoušku. Asi budu muset udělat nějaký rituál na zahnání zlých duchů, nebo co. Přednášející chodil pravidelně pozdě o 20 minut (akademická čtvrthodinka nic?), značně překvapen, že tam jsme a značně překvapen, že má přednášet (jeho kancelář je vedle třídy a šel zrovna na záchod), takže se rozhodl tento svůj nešvar vyřešit posunutím začátku hodiny. Nenudíme se. Dotyčný žil pár let v kmeni Sukuma "okupujícím" jižní břeh Viktoriina jezera v Tanzánii...značně se to na něm podepsalo. 


Migration & Integration, aneb migrace a integrace v Belgii. Zajímavé, krom toho, že přednášející je powerpoint blázen a rád má svoje přednášky na 70+ slidech kompletně popsané (ano přesně takto to opravdu vypadat nemá). Čte a čte, a občas se zasní. Ale jinak milý pán, který nám vyhověl se zrušením poslední hodiny abychom, my, erasmáci, mohli jet domů. Zkouška pro nás, erasmáky, bude formou vybrání si nějakého problému s integrací v naší zemí. Tuším na jaké téma budu povídat.

European Integration Theory. Tento předmět vyučuje vedoucí katedry, kterého hned v první hodině chtěl z přednášky vykopnout nějaký jiný učitel, protože ho neznal. Je to v holandštině, docházka není. Zkouška: napsání práce o max 10 000 slovech na integrační teorii z jeho knihy. To bude záludné.


Area Studies: political problems of Mashrek s Američanem. Jde o studium oblasti známé (v češtině) jako Magreb, tzn. státy Maroko, Západní Sahara, Alžírsko, Tunisko, Libye. Více méně se ale ve světle současných událostí bavíme o Izraeli. Na poslední přednášce jsme měli prezentaci a diskuzi studenta z Palestinské utlačované "menšiny", která je v Izraeli. Konkrétně magistra z University of Haifa, kde je pouze 12% palestinských studentů a z toho pouze 2% je povoleno dosáhnou na vyšší vzdělání, než je bakalář. 


Seminar on Social Demography, na tento předmět nemusím chodit, neboť je také pouze v holandštině. Je to stejný člověk jako mám na Migration & Integration, takže tuším, jak jeho hodiny vypadají. Zkouška je práce na 30 stránek ve skupině o třech lidech. Piece of Cake...


Poslední týden školy je díkybohu ten příští a ne ten těsně před Vánoci. 


Jako erasmáci jsme ve škole bráni jiným přístupem a je to poznat. Snaží se nám vyhovět, co to jen jde.

Teď tedy pár slov k ubytování. Jako každá nová budova, i tato má svoje neduhy. Přes upadávající kliky, nízký tlak v trubkách, nefunkční topení, až k prasknutým vodovodním trubkám. Ano, začátkem týdne jedné spolubydlící praskla voda. A nebylo z toho děťátko, ale potopa jako blázen v opačné polovině chodby, než je můj pokoj. Všem postiženým bylo naměřeno několik čísel vody v pokojích. Já, jako správný pomocník, jsem to zaspal. Ale byla to prý zábava. Zastavení vody trvalo 30 minut. Nikdo nikam nespěchal a nakonec to musel přijít udělat správce z jiné školní budovy, protože správce naší budovy byl v koloně. 




To by bylo pro dnešek vše. V sobotu jedeme na vánoční trhy do Kolína nad Rýnen, tak můžete čekat další příspěvek v průběhu příštího týdne :)

Maastricht

Tak jsem zpět, abych se pochlubil výletem do Maastrichtu v Holandsku (o tom proč nepíši v Nizozemsku, ale Holandsku zase někdy příště...).
Po dlouhodobější výletní abstinenci jsme se rozhodli vydat do města, v kterém se formovala nynější podoba Evropské Unie.

Maastricht...město, alespoň pro mě, vzbuzující jisté pocity historie a tradice. Kvůli tomuto výletu jsem šel spát o půlnoci, abych byl ráno v 8 fit a připraven. Bohužel neschopnost usnout do 3 v noci se na mě podepsala v podobě únavy po celý další den. Teplota lehce nad nulou, šála, rukavice, kulich a dobrá nálada. Celkem se nás dole u kolostavu sešlo 6 - složení národů bylo následující - 3x Barcelona, 2x Holandsko, 1x ČR. Naskočili jsme na kola a v ještě potemnělém Gentu se vydali směr Sint-Pieters Station. První vlak, který nám jel do poslední zastávky Genk v Belgii byl v 8:42. Před námi byla cesta, po které jsme si mohli z našeho života odškrtnout 2 hodiny a 40 minut.

Někteří z nás se rozhodli danou cestu "využít" pro něco "smysluplného" a spali. Ostatní, včetně mě, se bavili -  co jiného nám také na takto dlouhé cestě zbývalo.

"We komen aan in Genk" ozvalo se z kabiny strojvůdce po více jak dvou a půl hodinách cesty a my konečně mohli znovu spatřit světlo světa. Z Gentu jsme vyjížděli v prázdném vlaku a stejně tak jsme z něho i vystupovali - ne nadarmo jsme měli pocit, že jedeme někam do divočiny. Nádraží v Genku nepřipomínalo ani trochu nádraží a byly to spíše nástupní a výstupní ostrůvky pro cestující. Vyskoč/Naskoč. Po zjištění co a kam (jaksi nikdo z nás nepřijel připraven/vybaven mapou) jsme se jali čekat na autobusovou zastávku belgické mhd (mají celostátní De Lijn) - čekání bylo formou dobíhání na autobus číslo 45. Opět nikdo netušil kde a kdy vystoupit - já měl pouze dojem, že na čele autobusu bylo napsáno, že má konečnou zastávku na náměstí v Maastrichtu. Jsem očividně důvěryhodná osoba, takže to celé bylo na mou zodpovědnost. "Nevzdělání", moderní Evropou nepolíbení Katalánci byli nervózní z překročení hranice - zřejmě je ve Španělsku Schengenský prostor sprosté slovo. K našemu překvapení na poslední autobusové zastávce v Belgii "přepadli" autobus revizoři De Lijn. Nikoho nečapli a my mohli vesele pokračovat dále do Holandska. Cesta mhdéčkem byla skoro nekonečná, hodinová, a opravdu nás dovedla až na hlavní náměstí. Holky z Holandska měly radost, že tu jejich dialekt není pro smích, tak jako je tomu v Gentu (Flandrech) - a taky z toho, že si konečně mohly zapnout telefon s holandským číslem.


Město a ulice jako takové byly vcelku vylidněné, protože byl pracovní den. Naše první návštěva směřovala do jídelny, protože jsme byli všichni vyhládlí po cestě.

Tři kostely za sebou!

Pohled k "oltáři"

Následovala prohlídka města a neblahé zjištění, že toho ve městě zase tolik k vidění není. Úplné centrum je sice pěší zóna, ale převážně kvůli všudypřítomným obchodům s hadry, košilemi a šperky. A to hodně luxusními. Po jídle jsme zamířili do infocentra pro mapu, která ale stále €10, takže to jsme s chutí odmítli a jali se zkoumat město na vlastní pěst. Krom krámků jsou v Maastrichtu také kostely - a to doslova na každém rohu. 

Označil bych to (ne)slovem "překostelováno". Od bizarních kostelů, ve kterých je úplná tma (opravdu "ideální" pro navození atmosféry klidu a uspokojení) až po tak šílené, jako je popsáno na následujících řádcích. Je tam tak překostelováno, že dokonce mají kostel předělaný na knihkupectví. V hlavní a postranních lodích jsou stojany s knihami a to až do tří pater. V jakém jiném kostelu se můžete dostat tak blízko stropu? Kde normálně bývá oltář byla - a teď se podrž - kavárna! Ano, nemohl jsem tomu vůbec uvěřit a doslova mě to posadilo na zadek. Návštěvníci kavárny ale neměli vůbec žádný problém si tam vysedávat a oddávat se relaxu, míru a osvícení - jsou přece v kostele.

Na druhou stranu - nikdy jsem v kostele neměl tolik zábavy a nikdy jsem tam nebyl tak hlučný...kompletní fotky z návštěvy v kostele/knihkupectví jsou na konci příspěvku.

Po absolvování kulturního šoku jsme pokračovali prohlídkou města...a dostali se na výchozí bod. Po dvou hodinách chození. Vydali jsme se tedy k řece - překvapivě se jmenuje Maas - kde jsme opět my, kteří nevíme nic o kulturních záležitostech ostatních, dostali další šok. Stejně tak jako máme v Čechách takovou "absurdní věc", jako je spojení Mikuláše, Čerta a Anděla do jedné skupiny, tak v Holandsku opět zašli trochu dál! Jejich "Mikuláš" totiž víkend okolo 12.11. (to mě neberte za slovo) přijíždí na lodi do každého města v Holandsku ze ŠPANĚLSKA! Ano toto vypráví dětem v Holandsku, na danou loď si pak mohou dojít pro svoje dárečky...nezůstávají pouze u toho, oni to ještě gradují dále. Mikuláš totiž nejen že má loď, ale dokonce přijíždí na bílém koni (k čemu je na lodi bílý kůň mi hlava nebere, ale analogie s Martinem a bílým koněm je tu zřejmá). A kde pobývá po zbytek roku? Ve Španělsku, ve vile, se sluhy, černými. Čteš správně, tato "osoba" totiž má svoji vilu a aby nemusela nic dělat, tak všechnu práci obstarávají černoušci - z Afriky nejspíše. Jestli je knihkupectví zvrácené, tak pro toto nemám slov...na druhou stranu je to jejich tradice a je známo, že většina dnešních tradic je značně pokroucených a mají úplně jiný význam, než v minulosti (viz Halloween - odkaz vede na můj jiný blog).  

Po návštěvě řeky jsme se vydali zpět do centra a vše se zvrhlo v nezřízené prolézání obchodů s hadry. A že jich mají nedostatek se opravdu říci nedá. Po únavném shoppingování jsme se rozhodli pro návštěvu restaurace, abychom ukojili i naše chuťové buňky. Vybrali jsme si opravdu krásně vyhlížející restauraci přímo na hlavním náměstí a všichni nezávisle na sobě jsme si dali horkou čokoládu - k mému zklamání (a možná i trochu zděšení) s umělou šlehačkou euro shopper! :-/

Po absolvování občerstvení jsme šli hledat cestu zpět domů - a to doslova. Jak už bylo řečeno, zpátky do Belgie nás měly odvést belgické De Lijn. Kde je ale jejich zastávka pro zpáteční cestu jsme opravdu netušili. Našel jsem mapku, na které bylo řečeno, že zastávka pro odjezd do Belgie je u řeky - bohužel časový harmonogram chyběl. Po příchodu na zastávku jsme zjistili, že náš další autobus jede až za hodinu. To už začínalo trochu přituhovat...po mém lehkém zklamání z Maastrichtu my byla balzámem na duši pomoc od dvou místních, kteří nám doporučili, jak se nejlépe dostat do Gentu - doporučení znělo jasně - jeďte jiným autobusem, do jiného města na jiný vlak. Ušetříte tím hodinu oproti cestování do Genku, či-li našeho výstupního města z rána. Ehm, kdo plánoval cestu do Maastrichtu?

Večer jsme zakončili stylově, a to nakoupením několika pizz :)

"Album"